Nejstarší způsob jak koně přepravit je nasnadě: sednout na něj, vzít ho na vodítko nebo obklíčit stádo jezdci a vyrazit. Bez ohledu na kontinent se koně přepravovali po svých, čili ?po kopytě? ještě ve druhé polovině minulého století. Na trh, na dostihy či parkury, na připuštění i na jatka.

Přepravní vzdálenosti zdolávané tímto tradičním způsobem se však neustále zkracují. V počátcích 19. století ještě nebyly výjimkou několik desítek kilometrů ( nebo mil)dlouhé pěší túry koní, zatímco na jeho konci se motorová vozidla stala přepravním prostředkem pro koně samé.

Předchůdcem automobilu pro přepravu koní byl povoz zvaný Van. Vznikl v Anglii pro potřeby majitelů dostihových koní. Byl to v podstatě celodřevěný vůz, do kterého se zavedl dostihový kůň a před který se zapřáhlo dvoj nebo čtyřspřeží silných klusáků, kteří vůz i s cenným obsahem přepravili na vzdálené závodiště, aniž by se přepravovaný čtyřnohý závodník výrazněji unavil. Zbývá jen podotknout, že výše zmíněný vynález nebyl zkonstruován kvůli pohodlnému cestování koní, ale kvůli možnosti zúčastnit se dále vzdálených dostihových mítinků a získat tak větší množství peněz za případná vítězství.

V dobách, kdy majiteli dostihových koní bývalo několik šlechtických rodů, stačilo pro přepravu koní upravit nákladní automobil, neboť koně byli soustředěni ve velkých stájích.

S rozmachem bohatnoucí buržoazie, která se snažila vyrovnat šlechtě, se počty koní i dostihových stájí zvětšovaly. Vznikla potřeba převážet z jedněch stájí koně na více míst v jeden den, přičemž počet koní, transportovaných na jeden každý mítink z jedné domovské stáje se snížil.

Nastal čas pro přívěs, který by - tažen silnějším automobilem - přepravil požadovaný počet koní ( většinou dva) na určené místo rychleji a laciněji.

Tak se dostáváme do dnešní doby, kdy jsou koně převáženi dvěma způsoby: a/ nákladními automobily, a to buď speciály nebo automobily více či méně upravenými pro přepravu koní, b/ přívěsnými vozíky vyrobenými speciálně pro tuto přepravu.

Samostatnou kapitolou by mohlo být povídání o technickém stavu přepravníků pro koně, zejména těch ?více či méně? upravených nákladních automobilů, opravdovými ?skvosty? bývají v tomto směru některé vozy Avia.

Velmi snadno se dá také zjistit, že jejich provozovatelé a řidiči mají tolik jezdeckého sebevědomí a řidičské odvahy, že by jim je mohli ostatní řidiči jen tiše závidět.

Úsudek nechť si o tom každý udělá sám, stačí projít někde na jezdeckých závodech nebo dostizích parkoviště pro tato vozidla. Pokud najdete alespoň polovinu vozidel ?jenom? správně ?obutých?, tak jste měli právě neuvěřitelné štěstí.

Je s podivem, na jakých místech někteří majitelé koní či jejich přepravci nebo trenéři šetří. Není výjimkou, že na terénním automobilu, táhnoucím vozík se dvěma sportovními nebo dostihovými koňmi najdete i tři různé typy pneumatik ve třech stádiích sjetí dezénu. Možná by jen stačilo vzít do ruky tužku a spočítat hodnotu přepravovaných koní.

Já sám jsem byl bohužel přítomen havárii nákladního vozidla, převážejícího koně. Po roztržení pláště ?na plátno? sjeté pneumatiky předního kola, se toto auto ocitlo během okamžiku převrácené na bok v příkopě. Ze tří koní se podařilo zachránit dva, oba však utrpěli zranění, která ukončila jejich sportovní kariéru a zanechala trvalé následky na jejich fyzickém a psychickém stavu.

Nechávám na každém, kdo se - byť jen občasně - přepravou koní zabývá, aby zvážil obsah tohoto článku. Hazard v tomto případě znamená možnost ztráty nejen koňských životů.