Známe je - lekají se, uskakují, vyhazují a často nemáme ponětí, co je mohlo tak vyděsit, když je kolem naprostý klid.

PROČ SE KONĚ LEKAJÍ

Lekání je součástí útěkového mechanizmu. Ani divocí ani domestikovaní koně nerozlišují mezi domnělým a skutečným nebezpečím. Lekají se na základě optických, zvukových a dotykových podmětů. K nezvyklým optickým podmětům patří lesknoucí se kaluže nebo odrazy z oken, sluneční paprsky v tmavém lese (ohraničené pruhy světla) nebo v zimě nízké slunce. Kůň znejistí, protože není schopen tyto úkazy identifikovat a nemůže se spolehnout na svůj zrak. K akustickým příčinám patří náhlý hluk, praskot, střelba apod.


VIDÍ, SLYŠÍ A CÍTÍ VÍCE NEŽ JEZDEC
Jen zdánlivě bez příčiny se lekají koně, jejichž jezdec neviděl ani neslyšel nic, co by mohlo dle jeho mínění vyplašit. Koně reagují i na některé pachy, např. divokých prasat nebo hospodářských zvířat poblíž vesnice, na chemikálie rozprášené po polích. Také neočekávaný dotyk na těle signalizuje nebezpečí, protože i v samotném domácím koni stále přetrvává povědomí o smrtících drápech tygra na šíji. Co však člověk ani při nejlepší vůli ovlivnit nemůže - padající větve stromu, zamotání ocasu koně do křovin, padání žaludů.


KDY SE KONĚ BOJÍ NEJVÍCE
Kdy se koně bojí nejvíce, to souvisí s jejich původním biorytmem. Za soumraku vycházejí šelmy na lov. V té době je práh lekavosti u koní nejnižší, tzn., že stačí podmět mnohem menší intenzity, aby se kůň vyplašil.


REAKCE KONĚ
Podle toho, jak moc se kůň lekne, vypadá i jeho reakce. Někdy jen náhle uhne hlavou a krkem do strany, jindy prudce zastaví a zvedne hlavu (pozor: tito koně mívají sklon se stavět na zadní ), často sebou jen prudce škubnou, přičemž se výrazně sníží hlavou i tělem. Horší je pro jezdce, když prudce uskočí do strany, v mžiku se otočí okolo své osy nebo začne bezhlavě prchat.



PRAKTICKÉ RADY
 Noste pohodlné jezdecké oblečení, boty dobře fixující nohu a především přilbu.
 Koně, který se často leká, nejezdíme na příliš krátké otěži. Krátká otěž ho omezuje, brání mu, aby šel hlavou dolů, nahoru nebo do strany, když si chce prohlédnout objekt, který ho zajímá. Tím, že staví hlavu do jiné polohy, má možnost identifikovat to, čeho by se jinak lekl, protože se na to nemohl podívat z jiného úhlu.
 ,,Hvězdáři? - tedy koně, kteří nosí hlavu extrémně vysoko, bychom měli přimět pomůckami ke snížení hlavy. Tak budou mít možnost včas vidět nezvyklé předměty např. na cestě (spadlé větve) a nemusí tedy instinktivně uskakovat do strany.
 Na úzkých stezkách lemovaných vysokými křovinami nejezdíme rychle, protože koně pak vidí méně ostře. Každý pohyb na straně (stačí přelétnutí malého ptáčka) považují za nebezpečí a mohou prudce uskočit do strany.
 Vyhýbáme se ostrému působení ostruhami
 Třmeny si vezmeme raději delší, než v terénu obvykle používáme. Lépe udržíme rovnováhu, když např. při prudkém uskočení koně ztratíme třmen a také ho snadněji a rychleji nalezneme, když není noha ohnuta v koleni.
 Když objíždíme nějaký objekt, kterého se kůň bojí, stáčíme mu hlavu směrem k danému objektu, nikoliv od něj. Např. objíždíme v lese maringotku, stojí po naší pravé straně. Kůň má tendenci uskočit doleva. Pravou otěží ho stáčíme k maringotce, otěží si s ním pohráváme, aby byl pozorný a pobízíme pravou holení, okolo které ho ohýbáme. Pak se nám podaří procházet bokem okolo maringotky. Kůň hledí doprava, je ohnutý doprava a jde dopředu. Získá tak a uloží si v hlavě novou zkušenost posilující jeho sebevědomí.


CO MŮŽE OVLIVNIT JEZDEC
1. Vyhnout se při výcviku koně stereotypu - střídat práci na jízdárně a v terénu, měnit trasy vyjížďky, jezdit občas sami, jindy z druhým koněm, jindy ve skupině.
2. Krmit koně v souladu s fyzickou zátěží. Překrmování ovsem způsobuje nejen poněkud hektické chování, ale navíc škodí zdraví.
3. Přesvědčit se, zda lekavost nemá nějakou tělesnou příčinu. Každodenní kontrola je nezbytná - otoky, zvýšená teplota
některých partií, nesprávně padnoucí sedlo, zánět v uchu, problémy se zuby apod.
4. Při náhlé změně chování se zajímat o to, co se v naší nepřítomnosti odehrává ve stáji, zda nedošlo k nějaké kolizi apod.
5. Netrestat koně, když se něčeho bojí. Rychlá reakce koně je ve volné přírodě otázkou jeho přežití. Je třeba pochopit, že nejlekavější kůň ze stáje je vlastně matkou přírodou nejlépe vybaven